Ježíšova modlitba je krátká, ale mocná modlitba, zakořeněná ve východní křesťanské tradici, zejména v mnišských komunitách. Její původ se předpokládá v raně křesťanské církvi, kde ji ve 4. století propagovali pouštní otcové jako prostředek k pěstování vnitřního klidu a neustálé vzpomínky na Boha. Jednoduchost a přímost modlitby z ní činí nástroj pro kontemplativní modlitbu, která se často opakuje jako součást praxe Ježíšovy modlitby, aby vyvolala Boží milosrdenství a posílila vztah s Kristem. Je široce používána ve východní ortodoxní, východní katolické a některých anglikánských tradicích, zejména v kontextu duchovní disciplíny a asketických praktik. Modlitba je také nedílnou součástí „Modlitby srdce“ nebo „Hesychasmu“, které se zaměřují na tichou, nepřetržitou modlitbu a dosažení duchovního spojení s Bohem. Modlitba se často recituje s použitím modlitebního provázku (komboskini), kde každý uzel představuje jedno opakování modlitby, což napomáhá soustředěným a meditativním modlitebním praktikám.